Petr Svoboda

„Potřebuji zesílit“: to byla myšlenka, kterou jsem měl v hlavě již dlouho. Ruce, břicho, hrudník – je to bída. Ale znáte to, jsou to zbožná přání, která vás v jeden moment napadnou a za pár minut už o nich nevíte. Cítil jsem však, že to je něco, co by mi zlepšilo kvalitu života a zároveň by mi to pomohlo v mém sportu – florbalu. Hraji jej poměrně intenzivně (3x – 4x týdně), na to potřebujete mít slušnou kondici a dobře fungující tělo. Posilka? No jako proč ne, že? Ale nikdy jsem do posilovny nechodil, nevěděl jsem, jak to tam chodí a samotnému se mi tam nechtělo. Prostě jsem chtěl něco se sebou dělat a nemohl se té myšlenky zbavit, ale nevěděl jsem kde a jak.
můj příběh

Petr Svoboda

„Potřebuji zesílit“: to byla myšlenka, kterou jsem měl v hlavě již dlouho. Ruce, břicho, hrudník – je to bída. Ale znáte to, jsou to zbožná přání, která vás v jeden moment napadnou a za pár minut už o nich nevíte. Cítil jsem však, že to je něco, co by mi zlepšilo kvalitu života a zároveň by mi to pomohlo v mém sportu – florbalu. Hraji jej poměrně intenzivně (3x – 4x týdně), na to potřebujete mít slušnou kondici a dobře fungující tělo. Posilka? No jako proč ne, že? Ale nikdy jsem do posilovny nechodil, nevěděl jsem, jak to tam chodí a samotnému se mi tam nechtělo. Prostě jsem chtěl něco se sebou dělat a nemohl se té myšlenky zbavit, ale nevěděl jsem kde a jak.
můj příběh
Jednou jsem se takhle bavil s kamarádem, taky sporťákem, a mezi řečí mu povídám, že bych potřeboval posílit, jestli nechodí náhodou někde trénovat. A on že jo, že chodí cvičit Crossfit. Z doslechu jsem zhruba věděl, o co jde, ale nic konkrétního. Prý že chodí k jednomu trenérovi, který mu vytváří osobní tréninkový plán a že můžu jít příště s ním, jestli chci. Klasika – přišla příležitost a bylo jen na mně, jestli ji využiji. Hned další týden jsem se k němu samozřejmě připojil!

Pan trenér se jmenoval Dušan Brada, pohodový týpek. Žádný „drtič kostí“ nebo naolejovaný „bušič“. Obyčejný kluk. První hodina byla testovací – provedl jsem sérii cviků, podle toho si mne obodoval.

Doporučil zaměření na určité partie, které by potřebovaly vytrénovat (ruce, břicho, hrudník – nic jiného jsem ani nečekal. Zároveň se mne i zeptal, co od cvičení očekávám a jaké partie bych já osobně chtěl vylepšit. Mé přání bylo udělat takový plán, aby mi to něco přineslo pro můj sport, posílit horní část těla a zároveň shodit nějaké to kilčo dolů – to se vždycky hodí, že jo. Pan trenér Dušan Brada je trpělivý člověk. Nekomanduje, nebuzeruje, nenadává, je velmi trpělivý a dokáže se přizpůsobit přání cvičícího. Nejde přes limit a přes bolest, občas vás poopraví, protože špatně stojíte nebo nemáte podsazenou pánev, musíte víc propnout ruce a podobně. Věnuje vám veškerý svůj čas tak, aby vám cvičení dalo maximum.

Chodím pravidelně a chodím do teď. Cviky jsou pestré, zajímavé a komplexní. Není to jen tupé zvedání činek nahoru-dolů, nahoru-dolů. Musím říct, že efekt přišel až překvapivě rychle. Snad už po měsíci jsem začal pociťovat takové nějaké zesílení a zároveň sebevědomí (to jsem opravdu nečekal). Vy, co posilujete už delší dobu, mi jistě rozumíte. A florbal? Zlepšená stabilita, v osobních soubojích pevný jako skála, celkově lepší pocit ve hře.

Rezultát – nelituju a díky Bohu, že jsem toho kamaráda tenkrát potkal. Posilka jako taková by mi asi nedala tolik, jako tohle. Doporučuji!